Slunce, voda, nebo kyslík?

06.01.2019
„Máme tu konec hodiny. Kdo se odváží napít?“ Ondra opatrně zvedá ruku. „Na zdraví,“ společně s panem učitelem pozvedají kádinky, přiťuknou si a opatrně ovlaží jazyk. Tak a to je vše. Vše? Vám to nestačí? Tak tedy popořádku.

V jedné hodině přírodopisu se rozvinula debata o tom, co je pro život nepostradatelné. Zda je to Slunce, kyslík, nebo voda. Shodu jsme samozřejmě nenašli, každý si stál za svým. Voda ale dostala přednost v následujících pokusech.

Další hodinu byla každá skupina vybavena skleničkou, několika čistými papírky a džbánkem vody. Nejprve měl každý vytvořit na lístek nápis nebo jednoduchou kresbu. Poté jsme do skleničky nalili vodu.  A co s tím dál?  Když umístíte obrázek za skleničku do správné vzdálenosti, odborně zvané ohnisková, uvidíte jej zvětšený a stranově obrácený. Sklenice s vodou funguje jako optická čočka.

O týden později se třída proměnila v čistírnu vod. Šesťáci se důkladně připravili. Na lavicích byly hromady písku a štěrku, molitanu, vaty, gázy a obvazů, hadříky i staré punčocháče. Z PET lahve si pak vytvořili nálevku, do které poskládali, dle svého uvážení, jednotlivé vrstvy filtru. Vše připevnili k chemickým stojanům a soutěž skupin o nejčistší vodu mohla začít. Pro všechny byla připravena láhev jakési zelenočerné, podivně zapáchající tekutiny, kterou obstaral pan učitel.

Skupiny filtry neustále vylepšovaly a předělávaly a vodu prolévaly znova a znova. Když se přiblížil konec hodiny, skupiny předvedly své výsledky a pan učitel prohlásil: „Máme tu konec hodiny. Kdo se odváží napít?“

A dál už to znáte. Pokud ne, začněte číst od začátku.

Otázku, zda je důležitější Slunce, kyslík, nebo voda, jsme nerozluštili, zato si však šesťáci uvědomili, jak složité vyčistit špinavou vodu, aby byla zase k použití.  Snad si jí teď budou více vážit.

Poznámka na závěr pro uklidnění čtenářů, obzvláště rodičů: Záhadná tekutina byla voda obarvená potravinářskými barvivy a ovoněná kávou.

Mgr. Jiří Štěpán Truneček