Trosečníci ve školní jídelně
A protože paní vychovatelka Janáčiková má vždy vše perfektně naplánováno, ani tentokrát se nespoléhala na náhodný běh věcí a připravila pro nás všechny bohatý program. Požádala o spolupráci jednak nás, dospělé (asistentky a vychovatelky), jednak starší členy klubu a žáky školy, takže celý večer plynul hladce a bez zádrhelů.
Hlavním bodem večera, či spíše pozdního odpoledne, byla návštěva plaveckého bazénu. Jenže tentokrát jsme nešli na výuku plavání, ale byli jsme nešťastnými trosečníky, kteří svou vlastní chytrostí a šikovností bojují proti nepřízni osudu. Před odchodem do bazénu si všechna soutěžící družstva vyslechla příběh o ztroskotání skupiny kamarádů na ostrově, o tom, jak i oni posléze zachránili a mezi sebe přijali jiného nešťastníka.
A potom už děti-trosečníci plnily úkoly, které mohly přispět k jejich přežití a posléze i k záchraně. Celý předešlý týden si ve školním klubu povídali o mořích a jejich fauně, o ostrovech a jejich flóře, o zvláštnostech mořské vegetace i o její užitečnosti a využitelnosti pro lidskou populaci. Kdo dobře poslouchal, všímal si nezvykle bohaté výzdoby školního klubu, zkusil si alespoň jednou zahrát s kamarády třeba pexeso podmořských živočichů, ten už měl napůl vyhráno.
Ale právě jen napůl. Celá soutěž se nesla v duchu mušketýrského hesla "jeden za všechny, všichni za jednoho". Družstvo získávalo body nejen za fyzickou a vědomostní zdatnost, ale také za schopnost spolupracovat a využít kvalit každého člena. Jak bylo řečeno po návratu z bazénu, kdy si děti vyslechly konec příběhu. Když budeš mít potřebné znalosti, dostatek odvahy a fantazie, soucit se slabšími a především: KDYŽ DOKÁŽEŠ SPOLUPRACOVAT SE SVÝMI KAMARÁDY TAK, ABYSTE VYUŽILI SILNÉ STRÁNKY VŠECH JEDNOTLIVCŮ, i ty můžeš vyhrát a zachránit sebe i druhé!
Do školy jsme se vraceli příjemně unaveni a těšili jsme se na večeři, jak jinak. Po výkonech v bazénu si děti dopřály všech dobrot, které jim maminky a tátové (ano, třeba neuvěřitelný PPP neboli plech plný pizzy své dceři vlastnoručně upekl a autem přivezl nejmenovaný starostlivý tatínek!) s sebou nabalili. Na švédský stůl v českoveském provedení byl nádherný pohled a ochutnávka byla ještě lepší. Přinesené dobroty rychle mizely a zanedlouho už jsme všichni byli po večeři a netrpělivě jsme čekali na vyhlášení výsledků trosečnického soutěžení.
Když paní Janáčiková oznámila konečné pořadí družstev a rozdala odměny, vítězové Iveta Růžičková, Klára Kuncová, Kominika Kytlicová, Aneta Janošcová a Sabina Gottsteinová moudře usoudili, že si nanukový dort nechají až na další den. Nikdo však ani o minutu déle neodkládal "dobývání pokladu" z pirátské truhly - tu truhličku totiž dostala všechna družstva. Dodnes mi zůstává záhadou, jak to mohla tak rychle zvládnout, vykutat ze sádry postavičky z filmu, který děti čekal jako poslední bod trosečnického večera …
Ale ještě před promítáním jsme všichni strávili příjemnou a zajímavou hodinku s panem Černochem. Přijal naše pozvání a vyprávěl nám o svých vlastních zkušenostech z výprav do různých moří a na různé ostrovy. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí - o flóře i fauně typické pro moře teplá a studená, podobně jako o výrazně odlišném obsahu soli v těchto dvou typech moří. Vysvětlili jsme si zvláštnosti životního stylu žraloků jako nejznámějších představitelů tzv. paryb. Povídali jsme si o hlubokých mořských příkopech a o rybách, které z nich nelze vylovit, protože v našich podmínkách, při běžném tlaku, prostě nemohou jejich těla, uzpůsobená vysokotlakému prostředí, fungovat. Nutno dodat, že některé děti přispívaly do diskuze velmi hodnotnými postřehy a že jejich znalosti v tomto oboru jsou skutečně úctyhodné, jak potvrdil i pan Černoch.
No a potom už se všichni převlékli do pyžam, absolvovali nezbytnou večerní hygienu a uvelebili se ve svých spacácích. Konec filmu už někteří pravděpodobně prospali, ale nikdo si nestěžoval. Dokonce jsem neslyšela žádné námitky proti trestuhodně brzkému budíčku, který nás čekal příští ráno (já bych se přidala k protestujícím, ale nebylo ke komu). Pravda je, že jsme ještě měli spoustu práce. V první řadě snídaně - věřili byste tomu, že po té opulentní večeři měly děti stále úžasný apetýt a všechny si ohromně pochutnávaly na bábovkách, pernících a buchtách všeho druhu? Já jsem zvládla vypít hrnek čaje a měla jsem dost. Takže zajisté pochopíte, že žádost vítězného družstva "prosím, přinesete nám ten nanukový dort?" - poté, co všechny jeho členky s chutí posnídaly - mě lehce šokovala. Ale děvčatům zjevně chutnalo a mého udiveného pohledu si zřejmě vůbec nevšimly.
Na závěr nás čekal velký a důkladný úklid školní jídelny, kde se naše první letošní spaní odehrávalo. Byla to docela dřina a mnozí z nás teprve nyní ocenili náročnou práci těch, kteří ji (a nejen ji) každý den uklízejí. Společně jsme to zvládli ve výborném čase a těsně před 8. hodinou SELČ (poslední den s letním časem; už v noci ze soboty na neděli nám EU opět dopřála klasický, sluncem určovaný SEČ) jsme se nádherným sobotním ránem, pod oblohou bez jediného mráčku, rozcházeli do svých domovů. Spokojeni? Na to se musíme zeptat někoho z účastníků.
Článek napsala Kateřina Proske
Své kolegyni chci poděkovat za pomoc a ochotu vždy pomoci s akcemi ŠK. Velký dík patří taktéž Janě Sedlákové, Evě Franklové a Renatě Valíčkové. Společně s žáky jsme si užili krásný večer. Děkuji panu Černochovi za poutavou přednášku.
A proč je vlastně moře slané?
Gabriela Janáčiková
Ing. Kateřina Proske, Gabriela Janáčiková