Přijd’te se podívat na školní pramen

18.06.2019

V moderní uspěchané době známe pitnou vodu převážně už jen z plastových lahví. Význam takového přírodního zdroje, jakým pramen bezesporu je, si dnes málokdo uvědomuje. Jesenické prameny jsou však výjimkou a současně také ojedinělou památkou, o kterou dnes daří pečovat díky spolupráci několika organizací. My – obyvatelé sídlišť v podhůří Jeseníků - máme tu výhodu, že si pro přírodní zdroj vody můžeme dojít k některému z mnoha pramenů, které se nacházejí v blízkosti našeho bydliště. „Kdo tuto vodu pije, sto roku žije!” se kdysi říkávalo o vodě, která tvoří naše přírodní bohatství a neodmyslitelně patří k našemu regionu.

Jsem ráda, že i my ze základní školy v České Vsi můžeme napomoci kultivaci pramene, který dostala naše škola do péče. Jedná se o Zapomenutý pramen neboli Stöhrův pramen, který se nachází na trase naučné stezky kolem České Vsi. Pramen byl v minulém století téměř zničen; o jeho zachování a obnovu se zasloužil především sbor dobrovolných hasičů z České Vsi ve spolupráci s obcí.

Žáci naší školy se zasloužili o to, že pramen nově pojmenovali (Zapomenutý p.) a pravidelně o něj pečují a udržují i jeho okolí. Šikovní školáci zanechali svou “stopu” i ve formě básniček a pověstí,

které složili na počest tohoto pramene. Tady je malá ochutnávka:

„Kdysi dávno, moc dávno, nebyl zapomenutý pramen. Pramen byl až moc známý. Lidé ho ale znečišťovali. Pánu hor a jeho dvěma dcerám se to vůbec nelíbilo. Jeho dcery, krásné víly, každý den musely pramen čistit. A lidem vůbec nepřišlo divné, že každý boží den je pramen čistý. Až na jednoho člověka, pohledného mladíka. Jednou večer se schoval v blízkosti pramene. Přesně o půlnoci se objevily krásné víly…” (Eliška Vašíčková, 4.A)

„Byl jednou jeden sedlák, ten měl ženu a dvě děti. Byli chudí a pomalu neměli co jíst. Jednou šli do hor, tam se posadili na kámen a v tom se objevil čert. Řekl sedlákovi “Za tvoje jedno dítě ti řeknu tajemství”. Sedlák souhlasil, zítra ve tři hodiny. O den později sedlák vzal seno a barvu a udělal z něho svého syna a šel na horu. Tam už čekal čert. Sedlák řekl: „Tady ho máš”. Podal mu syna a čert začal: „Zítra o půlnoci do školního pramene hodíš zlat’ák a objeví se ti hrnec zlata.“ Potom čert zmizel….

(Nikolas Kroupa, 4.A)

„Bez vody nejsou kytky,

bez vody není nic.

Tak proč vodo ubýváš?

Víc a víc!

Kdy konečně zapršíš!

Čekám týdny a měsíce a pořád nic!

Tak kdy konečně zapršíš?

Voda balená není to, co voda pramenitá.“

(Aneta Flodrová, Daniela Matoušková, 4.A)

Mgr. I. Hundáková, třídní učitelka

Fotografie