FORTNIGHT
Společně s Pepou Zbýňovcem jsme absolvovali 14 ti denní jazykový kurz v rámci Projektu mobility osob Erasmus KA1, který umožňuje pedagogickým pracovníkům zvýšit zaměstnatelnost a podporuje zvýšení kvalifikace. Podmínkou bylo absolvovat kurz ve Velké Británii s 20 ti hodinovou týdenní dotací. Každý musel absolvovat kurz samostatně s ubytováním v hostitelské rodině. Poskytovatelem kurzu byla agentura Jazyky v zahraničí s.r.o., se kterou máme již dřívější pozitivní zkušenosti.
…Čekám na letišti Stansted a krátím si dlouhou chvíli při čekání na letadlo. Zakusuji se do sendviče a vychutnávám si výbornou kávu z Costa Coffee. Tak si v hlavě promítám chvíle z uplynulých čtrnácti dnů (jak se říká anglicky, fortnight).
Co mi vlastně ty dva anglické týdny přinesly?
Teprve poslední den ve škole jsem byla schopna vyjmenovat jména všech spolužáků. Justin, Damian, Zent, Chang Hu, Pauola, Saeed, Jung Chu... no žádná legrace. Třídu navštěvují nejvíce studenti z Itálie, Švýcarska, Francie, Jižní Koreje, Saúdské Arábie, Turecka, Thajska, Kolumbie, apod. Někdy nás bylo ve třídě i 16. Počet se však měnil, protože ne všichni chodili do školy každý den v týdnu.
V posledním dnu školy jsem si taky pomyslela, že začínám rozumět. Začala jsem chápat úkoly, cvičení apod. No trpný rod, tranzitivní a intranzitivni slovesa, to byl na začátek trochu tvrdý oříšek - bez používání slovníků, s vysvětlováním významu slov pouze v anglickém jazyce.
Poslední den školy mě také čekal test, se kterým jsem rozhodně nepočítala. Nebyl jednoduchý, měl rozsah 4 strany formátu A4 a k tomu ještě jedno cvičení z tabule.
Za ty dva týdny jsem svými poznámkami zaplnila celý sešit formátu A4. Studium jazyků v Anglii je bezpochyby neporovnatelné s jazykovými pobyty na Maltě.
Probíhají zde ranní i odpolední hodiny. Odpolední lekce jsou určeny zejména ke konverzaci a poslechu. I přesto se mi zdály dopolední hodiny více intenzivní ve všech směrech. Ve volném čase (večer) se tady každý student snaží dohánět studium jazyka, věnuje se také plnění domácích úkolů. Většina studentů tady samozřejmě i pracuje, například jako au-pair nebo v restauracích, hotelech apod.
Škola studentům umožňuje volný vstup do sportovního centra, kde se nachází fitness centrum, bazén, sauna apod. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme si s mým kolegou vybrali zrovna školu ve Wimbledonu.
Po těch 14 ti dnech pobytu mě začalo bolet za krkem; vinu jsem nejprve přičítala mým pravidelným návštěvám fitness centra. Teprve když jsem jela s mou „anglickou maminkou“ autem, rozsvítilo se mi. Bylo to z toho neustálého nezvyklého koukání na obě strany, když jsem přecházela cestu – za dva týdny jsem si zkrátka nedokázala zvyknout na opačný systém silniční dopravy. A zkuste uhodnout, které přední dveře od auta jsem pravidelně otvírala jako první? Ano, ty napravo.
Po čtrnácti dnech pro mě bylo také těžké loučení s mou anglickou rodinou, s Karlem a Barbarou. Karlovi je 70 let a stále pracuje. (Kde? To se mi dodnes nepodařilo úplně zjistit, ale má něco společného s nožem, probodnutím a policií.) Každý den vstává kolem 5. hodiny ráno a jezdí na kole (značky TREK ☺ ) nakupovat do obchodu. Každý den odchází do práce kolem 8. hodiny. Je také hlavním kuchařem domácnosti. Jeho nejčastějšími tématy při stolování byly královská rodina, evropská unie, zahrada a foxes (lišky). Barbara je velmi laskavá a pořád usměvavá padesátiletá dáma. Většinu dní vstává až po 9. hodině, pracuje jako interiérová návrhářka. Jejich dům byl také pěkně zařízen. Pokojík, ve kterém jsem byla ubytovaná, měl sotva více než 5 čtverečních metrů, ale na přespání stačil.
Ve stejném domě bydlela také další studentka, Sina, ze Švýcarska. Byla čerstvou absolventkou VŠ - učitelka 1. stupně. V Anglii si dělala certifikát, aby mohla ve své zemi učit angličtinu a dostávat za to adekvátní plat.
Každopádně se mi bude po Wimbledonu stýskat. Byl to byl dobrý start, jak znovu oprášit anglický jazyk a současně upozornění: anglický jazyk je třeba procvičovat i nadále! Už se moc těším na konverzační hodiny s naším Kevinem.
Ivana Hundáková
