Paměť a vzpomínky aneb PŘÍBĚH, KTERÝ MĚ ZAUJAL

10.04.2019
Napište skutečný příběh, který jste slyšeli vyprávět ze vzpomínek někoho z vašich blízkých či známých… Napište skutečný příběh, který jste slyšeli vyprávět ze vzpomínek někoho z vašich blízkých či známých…

Takovéto zadání dostali žáci osmých a devátých ročníků. Prací se sešlo obrovské množství – dlouhých, krátkých, veselých i těch, které při čtení doháněly k slzám. Každý žák si svou práci pojal po svém, při čtení jsme se v příbězích přenesli do minulosti, života prarodičů i praprarodičů.

Nejlepší práce jsme odeslali do celorepublikové soutěže. Uvidíme, jak se bude našim žákům dařit, všem zúčastněným držíme palce.

Ukázky z prací:

Autobus je nebezpečné místo, i když to tak na první pohled nevypadá. Nemusíte nic dělat - stačí sedět a dívat se z okna na působivé scenérie, které jarní večery nabízejí. Jak řekl Malý Princ: „Víš, když je člověku smutno, má rád západy slunce…“.

                Ten den jsem jela autobusem a četla ono dílo od Exupéryho. Na tvářích zabořených v knize jsem cítila doteky jarního slunce, které nehřeje, ale dává příslib o konci zimy. Dočetla jsem kapitolu, zavřela knihu a pohlédla z okna na krajinu ozářenou paprsky naší nejbližší hvězdy. Oranžové světlo s nádechy červené mě uvrhlo do bolestivých vzpomínek na to, jak to bylo kdysi…

Bylo mi jasné, že se stalo něco špatného a bylo pro něj těžké o tom mluvit. Chtěl jsem mu nechat čas do dalšího dne, aby nabral novou sílu. Děda odešel do ložnice a já jsem se taky odebral do postele. Těšil jsem se na zbytek příběhu, ale děda mi ho už nikdy nestihl dopovědět.

Ve Vidnavě bydlel také můj pradědeček , který si se mnou hodně často hrával. Maminka mi  říkávala, že mě pradědeček hodně „dyndal“ v kočárku. Nejlepší bylo , když si mě položil na kuchyňský stůl, dal pode mě hodně dek, aby mi bylo teplo. Pradědeček si se mnou hodně hrával. Lechtal mě na bříšku nebo mi říkal básničky a pohádky. Byla jsem pro pradědečka taková živá televize. Dodávala jsem mu energii, lásku a štěstí . Zapomínal na své bolesti a starosti. Fungovala jsem jako jeho dobíjení baterek. Kvůli  mně měl pradědeček zavěšené zvonkohry na lustru. Tím mi rozvíjel sluch. Když mě maminka doma dala na balkon do kočárku, abych spala, tak jsem nikdy neusnula, protože jsem byla zvyklá od pradědečka, že mě vždycky „udyndal“.

Dnes Ti budu, laskavý čtenáři, vyprávět příběh, který jsem slyšel v časech mého mládí. Tedy - ne že bych nebyl v období mládí ještě teď. Ale příběh, který Ti chci vyprávět, se odehrává v době, kdy jsem o věcech nepřemýšlel tak, jako dnes.

                                                                                              Žáci a žákyně osmých a devátých ročníků, Mgr. I. Chocholová